Napoelonova šifra - GPT-6 Astra a prolomení šifry 217 let staré

Píše se rok 1809 a Evropa se nachází na pokraji nového konfliktu, který do dějin vstoupí jako válka páté koalice. Rakouské císařství tajně mobilizovalo a chystalo se napadnout Francii a její spojence.
V této napjaté atmosféře, konkrétně v březnu 1809, velí tehdy čtyřiatřicetiletý generál Auguste de Marmont zhruba 13 000 elitním vojákům v oblasti Dalmácie (dnešní Chorvatsko), která tehdy spadala pod správu francouzských Ilyrských provincií. Jeho pozice je však kritická. Mezi ním a hlavními francouzskými silami v německých státech leželo nepřátelské rakouské území a nepřátelská armáda arcivévody Karla, což z Marmonta v případě vypuknutí války činilo nejizolovanějšího generála celého císařství.
Napoleon Bonaparte se proto chystá odeslat přísně utajený rozkaz. Císař zadává úkol svému nevlastnímu synovi a italskému místokráli Eugènu de Beauharnais, který zprávu formálně odesílá z Milána. Cílem je doručit Marmontovi přesné rozmístění francouzských, bavorských a polských sil, aby mohl koordinovat svůj postup, vymanit se z obklíčení a zahájit ofenzívu. Protože hrozilo, že posla zadrží rakouští špioni, byl dopis zašifrován složitou homofonní substituční šifrou, která se skládala z 1 300 ručně psaných znaků a 155 unikátních symbolů.

Klíč k tomuto kódu se v průběhu staletí ztratil. Když byl rozkaz v roce 1865 poprvé publikován v oficiálních Napoleonových pamětech (Correspondance de Napoléon Ier), editor musel nečitelnou zašifrovanou část vynechat – text v polovině věty utichl a zanechal v historii prázdné místo. Dopis tak zůstal nerozluštěným tajemstvím dlouhých 217 let, dokud jej v říjnu 2026 s využitím pokročilého sandboxového prostředí neprolomil inženýr Carter Church za pomoci umělé inteligence GPT-6 Astra.
Tento objev konečně doplnil chybějící slova, která Napoleon svému izolovanému generálovi adresoval: „Nesmíte se nechat zastrašit několika jednotkami nebo sebrankou (gathering of rabble).“ Právě tento dešifrovaný rozkaz umožnil Marmontovi úspěšně se probít z Dalmácie a podpořit Napoleona v rozhodující a krvavé bitvě u Wagramu v červenci 1809, po níž byl Marmont povýšen na maršála Francie.

Jak vypadá Napoleonovo šifrované poselství
Na první pohled dopis z března 1809 vůbec nepřipomíná text. Jde o hustou, ručně psanou mřížku tvořenou 1 300 znaky, v nichž se opakuje 155 unikátních symbolů. Napoleonova armáda tehdy nepoužívala jednoduché posuny písmen, ale sofistikovanou homofonní substituci. To znamená, že jedno běžné písmeno (například nejčastější francouzská samohláska „E“) mohlo být zašifrováno pod deseti až patnácti zcela odlišnými znaky, aby se zamezilo běžné frekvenční analýze. Samotný kód byl fascinující směsí arabských číslic, řeckých písmen doplněných o drobné tečky či čárky a unikátních geometrických klikatých symbolů. Pro lidského šifranta bylo bez znalosti kódové knihy nemožné v této chaotické struktuře najít jakýkoli opakující se lidský vzorec.

Digitální klec zvaná Sandbox
Aby umělá inteligence GPT-6 Astra dokázala tento 217 let starý oříšek rozlousknout, potřebovala specializované vývojové prostředí – tzv. sandbox. V počítačové vědě sandbox (v překladu pískoviště) funguje jako absolutně izolovaná „digitální klec“ nebo virtuální počítač uvnitř počítače. AI v tomto prostředí nepostupovala pouhým odhadováním slov v textovém okně. Dostala k dispozici bezpečné trenažérové prostředí, kde si autonomně naprogramovala vlastní matematický simulátor a dešifrovací algoritmy v jazyce Python. V sandboxu pak mohla provést miliony bleskových simulací metodou pokus-omyl. Pokud kód, který si AI sama napsala, zkolaboval nebo vytvořil chybu, v sandboxu to nezpůsobilo žádnou škodu na hostitelském systému. Tato izolace poskytla AI stoprocentní svobodu testovat miliardy kombinací a přelévat data vícerozměrnými poli tak dlouho, dokud z chaotického šumu symbolů nevystoupila čistá dobová francouzština.